Charakteristika osob s tělesným postižením

Na základě somatopedického onemocnění dochází k zásadním změnám v duševním vývoji lidské osobnosti. Nevytváří se ale nové vlastnosti nebo změny osobnosti, protože každé porušení normálního tělesného stavu znamená především zvláštní životní situaci, která činí zvláště u mládeže vývojové podmínky složitějšími a náročnějšími.

Tělesné postižení bývá spojeno s mimořádnou dráždivostí nervového systému a je běžné, že se postižení sami sebou více zaobírají a pociťují více těžkostí. Často se postižení projevuje ztrátou sebedůvěry, ztrátou zájmu o seberealizaci, ztrátou zájmu o svět a dění kolem sebe. Cíle postupně klesají a postižení často upadají do depresí , které mnohdy vedou až ke krizím. Má-li však člověk motivaci, má snahu se něčemu přibližovat nebo něčeho dosáhnout. Síla záměrnosti a tendence roste s blížícím se cílem. Proto si lidé určují vlivem svého okolí cíle úměrné a toto určování je závislé na minulé zkušenosti.

Jednou ze skupin specificky těžce postižených jsou osoby s trvalým ochrnutím dolních nebo horních končetin, tj. lidé odkázáni na život v invalidním vozíku . Tito jedinci trpí všeobecnou ztrátou volního ovládání svalstva dolních končetin, trupu a někdy i horních končetin.

Příčinami poruch neuromuskulárních funkcí jsou jednak některá onemocnění ( mozková obrna, roztroušená skleróza, svalová dystrofie atd.) a jednak úrazová poranění centrálního nervového systému, tj. mozku a míchy.

Hlavními příčinami postižení jsou dopravní nehody, pracovní úrazy a jiné úrazy způsobené například skokem do vody nebo pádem z výšky a jiné.